Část 3: Vykazování práce, reálný provoz a příplatky
Třetí ze série tematických částí výsledků dotazníkového šetření OALPZ.
Úvod
Původní otázky zaměřené na týdenní pracovní dobu a pracovní režim ukázaly značnou nejednotnost odpovědí. Respondenti často neuváděli pouze formálně stanovenou pracovní dobu, ale popisovali reálné fungování provozu, kombinace směn, přesčasů, pohotovostí nebo způsob vykazování práce. Výsledky proto nebylo možné interpretovat jako přehled nastavených pracovních režimů.
Přehlednější obraz přineslo až spojení několika otázek týkajících se typu směn, délky pracovní doby a způsobu jejich vykazování.
Organizace provozu
Ve srovnání s celým souborem respondentů vykazoval laboratorní podsoubor vyšší podíl zaměstnanců pracujících výhradně v 8hodinových směnách. Zatímco v celém souboru činil podíl čistě 8hodinového režimu 42,3 %, u laboratorních profesí dosáhl 53,3 %.
Naopak výrazně nižší byl v laboratorním podsouboru podíl respondentů pracujících výhradně ve 12hodinových směnách. V celém souboru představovaly čisté 12hodinové směny 20,4 % odpovědí, zatímco u laboratorních pouze 2,0 %.
Významnou část respondentů z laboratorního podsouboru pracujících pouze v 8hodinových směnách tvořili pracovníci mikrobiologie, imunologie, patologie, histologie, cytologie, genetiky a molekulární biologie, tedy odborností, které často nevyžadují plný nepřetržitý provoz.
Současně je však třeba upozornit, že část respondentů vykazujících pouze 8hodinové směny pracovala také v nemocničních provozech klinické biochemie nebo hematologie a transfuzní služby, kde bývá nepřetržitý provoz běžný. Výsledky proto pravděpodobně odrážejí spíše individuální pracovní režim konkrétního zaměstnance než skutečný provozní režim celého pracoviště.
Celkově výsledky ukazují vysokou variabilitu organizace směn v laboratorních profesích a naznačují, že nepřetržitý laboratorní provoz je často zajišťován kombinovanými nebo hybridními modely směn spíše než čistým 12hodinovým směnným režimem. Tyto modely mohou umožňovat zajištění provozu i při omezených personálních kapacitách, protože část zaměstnanců zůstává v klasickém režimu s týdenní pracovní dobou 40 hodin týdně, zatímco čisté směnné režimy jsou spojeny s kratší stanovenou týdenní pracovní dobou.
Další kapitoly dokumentují skutečnost, že formální označení směny často neodpovídá skutečnému způsobu vykazování práce a potvrzují ve vykazování vysokou různorodost. U části respondentů byly 12hodinové směny nebo 24hodinové služby vykazovány kombinací 8hodinové pracovní doby a přesčasové práce.
Vykazování 12hodinových směn
Další otázka se zaměřila na způsob vykazování 12hodinových směn. Pro větší přehlednost byli do této části zahrnuti pouze respondenti, kteří ve své praxi 12hodinové směny skutečně využívají. V celém souboru šlo o 221 odpovědí.
Mezi respondenty pracujícími ve 12hodinových směnách převažovalo standardní vykazování celé směny, které tvořilo přibližně tři čtvrtiny odpovědí. Současně se však objevovaly i způsoby vykazování, kdy byla část směny evidována jako přesčasová práce nebo se způsob evidence lišil podle konkrétní situace na pracovišti.
12hodinové směny byly v laboratorním podsouboru zaznamenány v 90 odpovědích. U laboratorních profesí se běžná 12hodinová směna objevovala méně často než v celém souboru. Častěji se zde naopak vyskytovalo vykazování směny formou rozdělení na 8 hodin běžné pracovní doby a 4 hodiny přesčasové práce.
Ve srovnání s celým souborem tak může jít o známku vyšší závislosti laboratorních provozů na pravidelně navazované přesčasové práci při zajištění nepřetržitého provozu. Tuto interpretaci podporují také výsledky předchozích částí analýzy, zejména vysoké množství uváděných přesčasů a opakované komentáře respondentů upozorňující na personální podstav pracovišť.
Výsledky současně ukazují, že evidence pracovní doby a organizace směn nejsou mezi jednotlivými zdravotnickými pracovišti jednotné.
Vykazování 24hodinových služeb
Samostatná část analýzy byla věnována také způsobu vykazování 24hodinových služeb. Pro větší přehlednost byli opět z analýzy vyřazeni respondenti, kteří uvedli, že se jich 24hodinové služby netýkají.
Do analýzy vykazování 24hodinových služeb bylo zahrnuto 130 respondentů z celého souboru, kteří uvedli některou z forem 24hodinového provozu. Výsledky v tomto případě ukazují značnou variabilitu ve způsobu vykazování. Nejčastěji respondenti uváděli vykázání formou jedné 24hodinové směny (42 odpovědí). Výrazně zastoupen byl však také model kombinující standardní pracovní dobu a rozsáhlou přesčasovou práci ve formátu 8 hodin běžné pracovní doby a 16 hodin přesčasové práce (37 odpovědí). Další část respondentů popisovala vykazování formou dvou navazujících 12hodinových směn nebo kombinací 12hodinové směny a 12 hodin přesčasové práce (15 odpovědí), nebo různé kombinované a obtížně zařaditelné vykazování (27 odpovědí).
V laboratorním podsouboru se způsob vykazování 24hodinových služeb výrazněji nelišil od výsledků celého souboru a jednotlivé modely vykazování se objevovaly v podobných poměrech. Samostatný graf pro laboratorní podsoubor proto není uveden. Současně však je nutné upozornit, že z celkových 130 respondentů pracujících v režimu 24hodinových služeb tvořily laboratorní profese významnou část, a to 95 odpovědí. Ve spojení s vysokým množstvím přesčasové práce, nepřetržitým provozem a opakovanými komentáři o personálním podstavu mohou výsledky naznačovat zvýšenou provozní závislost části laboratorních pracovišť na omezeném počtu zaměstnanců. Podobný vzorec se přitom objevil v našem souboru dat již také při analýze vykazování 12hodinových směn, což tuto interpretaci dále posiluje.
Výskyt 24hodinových služeb
V celém souboru byla také sledována vazba 24hodinových služeb na kraj a typ zdravotnického zařízení.
Při pohledu na celý soubor se 24hodinové služby nejčastěji objevují v Pardubickém kraji. Tam se s nimi v některé podobě setkává 48 respondentů, tedy 50,5 % krajského souboru. Další vyšší podíly se objevují v Libereckém kraji (35,7 %), ve Středočeském kraji (31,6 %) a v Praze (24,8 %).
Odpovědi současně nebyly vázány pouze na jeden typ zdravotnického zařízení, ale objevovaly se u nemocnic různých právních forem. Podle typu zařízení je výskyt 24hodinových směn nejsilnější v nemocnicích typu akciová společnost, kde se týká 39,3 % respondentů.
Organizace provozu s využitím 24hodinových služeb v našem šetření tak nevykazuje omezení pouze na jednotlivá pracoviště, ale objevuje se i v různých zdravotnických zařízeních napříč regiony České republiky.
Příplatky a dodatková dovolená
Další část dotazníku se zaměřila na příplatky a další formy kompenzace pracovních podmínek ve zdravotnictví. Sledovali jsme zejména příplatky za směnnost, nepřetržitý provoz, práci ve ztíženém pracovním prostředí a příplatek za zvýšenou zátěž od 13. hodiny při 24hodinové službě. Součástí této oblasti byla také otázka na poskytování dodatkové dovolené. Pozornost byla věnována i otevřeným odpovědím respondentů, které popisovaly zkušenosti zaměstnanců na jednotlivých pracovištích.
V celém souboru uvádí příplatek za směnnost nebo za nepřetržitý provoz 46,3 % respondentů, rizikový příplatek 43,4 % a dodatkovou dovolenou 49,5 %. V laboratorním podsouboru je obraz trochu jiný: příplatek za směnnost nebo za nepřetržitý provoz zde uvádí 33,6 %, rizikový příplatek 36,2 %, ale dodatkovou dovolenou 58,6 %. Výsledky tak naznačují, že respondenti z laboratorních profesí uvádějí finanční zohlednění směnného nebo nepřetržitého provozu méně často než respondenti v celém souboru, přestože z předchozích výsledků vyplývá vysoký podíl přesčasové práce a nepřetržitých provozů. Část respondentů současně v otevřených odpovědích popisovala vysokou provozní zátěž bez odpovídající finanční kompenzace.
Zajímavým zjištěním byl také rozdíl mezi četností uváděných rizikových příplatků a poskytováním dodatkové dovolené. Přestože by se u části provozů dalo očekávat, že budou obě formy kompenzace souviset se stejnými pracovními podmínkami, výsledky tomu plně neodpovídaly. Možným vysvětlením mohou být rozdíly v nastavení pracovních podmínek mezi jednotlivými zaměstnavateli, odlišné způsoby kategorizace práce nebo rozdílné chápání jednotlivých forem příplatků samotnými respondenty. Výsledky tak ukazují oblast, která by si v budoucnu zasloužila podrobnější analýzu.
Příplatek za ztížené pracovní prostředí nebo rizikovou práci uvedlo 43,4 % respondentů. Naopak více než polovina respondentů (53,5 %) uvedla, že žádný takový příplatek nepobírá. Otevřené odpovědi současně ukazovaly, že část respondentů vnímá výši těchto příplatků jako nedostatečnou nebo spíše formální.
Tato analýza potvrzuje naši hypotézu, že rizikový příplatek i dodatkovou dovolenou mají častěji na odděleních mikrobiologie a patologie než na většině ostatních oddělení.
Podle typu zařízení je u laboratorních profesí nejvyšší dodatková dovolená v nemocnicích fakultních a příspěvkových organizacích.
Příplatek za zvýšenou zátěž po 13. hodině při 24hodinové službě
Samostatná otázka byla zaměřena také na příplatek za zvýšenou zátěž po 13. hodině v rámci 24hodinových služeb. Mezi respondenty, kteří 24hodinové služby vykonávají, uvedlo přibližně 50 %, že tento příplatek skutečně pobírá.
Graf 10 níže ukazuje výskyt příplatku od 13. hodiny ve vazbě na způsob vykazování 24hodinové služby na pracovišti. Příplatek se nejčastěji objevuje tam, kde je 24hodinová služba vykázána jako jedna 24hodinová směna – v této variantě jej uvádí 69,0 % respondentů. U rozpisu 8 hodin + 16 hodin přesčas jde o 48,6 %, u varianty 12 hodin + 12 hodin přesčas nebo dvou navazujících dvanáctek o 40,0 % a u kombinovaných nebo nejasných zápisů o 37,0 %.
Je tedy vidět, že 24hodinová služba na pracovišti nevede automaticky k nároku na tento příplatek.
Menší část respondentů popsala i jiné formy příplatků nebo individuální způsoby odměňování.
Otevřené odpovědi vydávají svědectví o tom, že část zaměstnanců vnímá systém příplatků jako nepřehledný anebo nedostatečný:
„Nic za směnnost nebo práci nad 13 hodin v kuse, protože je to vedeno jako pohotovost.“
„Rizikový příplatek ano. Jinak žádné finance navíc, bonusy, odměny, osobák, nikdy.“
„Celkové příplatky dělají 4 500 Kč.“
Napříč otevřenými odpověďmi se opakovala zejména témata nízkého finančního ohodnocení, rozdílů mezi jednotlivými pracovišti a pocitu, že odměňování neodpovídá reálné provozní zátěži.
Ostatní profese
Zdravotničtí záchranáři
Ve 12hodinových směnách pracuje přibližně 93,6 % této skupiny a kombinovaný režim se objevuje u 2,1 %. Příplatek za směnnost nebo za nepřetržitý provoz má 95,7 %, rizikový příplatek uvádí 61,7 % a dodatkovou dovolenou 21,3 %. Nejsilněji se opakují témata „Nedostatečné ocenění odbornosti“ a „Nesoulad mezi náročností práce a mzdou“. Jedná se o skupinu silně navázanou na režim s 12hodinovými směnami, ale zároveň s častým pocitem nedocenění odbornosti.
„Nedostatečné ocenění odbornosti“
Sanitáři
Ve 12hodinových směnách pracuje přibližně 58,6 % této skupiny a kombinovaný režim se objevuje u 10,3 %. Příplatek za směnnost nebo za nepřetržitý provoz zde uvádí 69,0 %, rizikový příplatek 41,4 %, dodatkovou dovolenou 24,1 %. Nejsilněji se opakují témata „Nesoulad mezi náročností práce a mzdou“ a „Nedostatek personálu“. U této skupiny je vedle financí hodně vidět i téma kompetencí a pocit, že reálně dělá víc, než odpovídá formálnímu zařazení.
„Prakticky vykonáváme činnosti ošetřovatelky za plat sanitáře.“
Radiologičtí asistenti
Ve 12hodinových směnách pracuje přibližně 18,2 % této profesní skupiny a kombinovaný režim se objevuje u 4,5 %. Příplatek za směnnost nebo za nepřetržitý provoz zde uvedlo 40,9 % respondentů. Rizikový příplatek pobírá 95,5 %, dodatkovou dovolenou má 86,4 %. Vysoký podíl rizikových příplatků a dodatkové dovolené lze u této profesní skupiny očekávat vzhledem k práci v prostředí s radiační zátěží. Výsledky zde ukazují také velmi vysokou přesčasovou zátěž a současně nízký podíl klasických 12hodinových směn. Z odpovědí dále vyplynulo, že část radiologických pracovníků uváděla také 24hodinové služby.
Výsledky naznačují výrazné rozdíly v nastavení směnných příplatků mezi jednotlivými pracovišti. U radiologických pracovníků však může být část výsledků ovlivněna také výraznějším zastoupením odpovědí z Pardubického kraje a z nemocnic podobného typu. Nejsilněji se opakují témata „Nedostatečné ocenění odbornosti“ a „Nedostatek personálu“.
„Víc práce a čím dál míň peněz. Člověk není schopen dopočítat se, kolik mu má přijít.“
Pracovníci v lékárnách (farmaceuti a farmaceutičtí asistenti)
Pro malé zastoupení této profesní skupiny nelze výsledky podrobněji interpretovat bez rizika výrazného zkreslení. Uvádíme proto pouze nejčastěji se opakující témata otevřených odpovědí, mezi kterými dominují „Nedostatek personálu“ a „Nedostatečné ocenění odbornosti“. V odpovědích se objevovalo také téma obtížné zastupitelnosti a personální křehkosti malých pracovišť:
„Jsme v malé lékárně 2 lékárníci. Když má jeden dovolenou, druhý musí do práce, i když je nemocný.“